Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vede integrační a imigrační politika k sociální soudružnosti?

17. 02. 2012 11:54:19
Někteří odborníci se domnívají, že není již nic neobvyklého, když se k víře v jednoho Boha Alláha a jeho proroka Muhammada přidávají Francouzi bez jakýchkoli přímých vazeb k muslimským tradicím a kultuře. Obecně vzato se francouzská společnost neobává islámu jako náboženské jinakosti o nic více či méně než společnosti v ostatních evropských demokraciích. Je však nutno podotknout, že je háklivá na republikánské tradice, k nimž patří nenáboženskost veřejného života.

Největším problémem při integraci muslimů ve Francii není problém náboženský, ten považuje mnoho odborníků pouze za zástupný. Hlavní potíží je jejich nízký socio-ekonomický status – nízká životní úroveň, velká nezaměstnanost, nedostatečné vzdělání a z toho plynoucí nedostatek tzv. politických elit, zástupců na všech úrovních.

A že je možné zahrnout imigranty do politického života, alespoň na úrovni komunální, můžeme vidět v případě Saint-Denis (110 tis. obyvatel, 23 % tvoří imigranti). Hlavním cílem zde byla participativní demokracie – tj. sdružovat se, účastnit se jednání v rámci obce... neměli však právo volit a být voleni. Hlavní představitelé obce si byli vědomi, že není možné, aby tak velká část obce byla vyloučena z politické participace. Dále si ale uvědomili, že místní společnost musí být výkonu jejich volebního práva příznivě nakloněna, proto proběhla řada debat a následné referendum, kterého se zúčastnilo i 3 tisíce imigrantů a vyslovilo se „pro“. Vytváří se navíc i speciální Rada tvořená imigranty. Nedošlo sice k odstranění všech problémů, ale já osobně to chápu jako výrazný krok vpřed a jako možnou inspiraci.

Tento můj dnešní článek se zaměří na včerejší konferenci organizovanou asociací Evropské hodnoty „Imigrace, integrace a sociální soudružnost v Evropě“ a na vlastní otázku do diskuze.

Jeho excelence Pierre Lévy na začátku svého příspěvku poznamenal, že zvláště v současné krizové době bychom měli věnovat imigraci a integraci zvýšenou pozornost a zároveň bychom si měli uvědomit, že ekonomická krize činí imigranty ještě zranitelnějšími. Pan Lévy nepovažuje francouzský model integrační politiky za vzorový, ale sám varuje předtím, abychom kladli důraz na přespříliš religiózní přístupy. Domnívá se, že za tím stojí spíše sociální fenomény – jako příklad uvádí velké sociální nepokoje, které se odehrály na podzim 2005, a nikoho nepřekvapí, že ve Spojených státech to bylo interpretováno jako „revolta islámu/islamismu“.

Tomáš Haišman se ve svém příspěvku zaměřil na fenomén imigrace v České republice. Označil Českou republiku za mladou imigračně dynamickou zemi a k mému údivu poznamenal, že se za posledních 22 porevolučních let počet imigrantů zvýšil 13 krát. Nyní však sleduje jiný trend – vlivem krize jejich počet klesá (ztrácí ekonomickou motivaci), ale naopak se zvýšil zájem o trvalý pobyt. Také doporučuje, abychom problémové situace spojené s integrací nepřehlíželi a zároveň nespoléhali na staré praxe, protože jsou zde nové výzvy, na které je nutno hledat nové řešení. Zároveň dává otázku k zamyšlení: Jsou naše kroky v této oblasti sociálně a ekonomicky efektivní?

Dr. Jánská v tématu imigrace v České republice pokračuje a do svého příspěvku zahrnuje i fenomén Prahy, která slouží jako velký magnet pro zahraniční i vnitřní migraci a zejména díky své anonymnosti je také magnetem migrantů nelegálních. O tom, že imigranti jsou motivováni zejména ekonomickou oblastí svědčí podle ní i to, že největší zastoupení cizinců je v produktivním věku. Dotýká se také tématu jednoho z předřečníků (pana Colemana, o němž budu pojednávat v zápětí) a tím je stárnutí populace. Podle ní, abychom se vyhnuli tomuto fenoménu v České republice, muselo by do roku 2060 přijít asi 1,2 – 3 milionů imigrantů. V tomto roce by pak tvořili imigranti asi 15 % populace. Imigraci však nepovažuje za dlouhodobé řešení, může posloužit pouze k zalepení určité díry na pracovním trhu.

Pan Coleman, profesor demografie na Univerzitě v Oxfordu, se ve svém příspěvku zabývá výzvami, které nás v následujících desetiletí čekají a jimž musíme čelit. Nemůžeme samozřejmě opomenout takové fenomény, jako jsou například stárnutí či zvyšování populace (alespoň v některých regionech světa). Při analýze a predikci těchto fenoménů se snaží zahrnout co nejvíce faktorů – pokud mohu jmenovat jeden, který mě zaujal, tak jsou to náklady na život. Podle něj můžeme počítat s tím, že se tyto náklady zvýší. Bude zde tedy zájem o to mít děti? Dále se ptá – zdali je nutné za všech okolností považovat nízkou porodnost za špatný faktor. Vždyť v současném světě vidíme, že se vše zpožďuje – svatby i smrt. Dále poznamenává, že už v současné době udržuje migrace populaci v takových zemích, jako je například Španělsko, Itálie nebo Německo. Stárnutí populace považuje za nevyhnutelné, ale dá se podle něj omezovat vhodnou politikou a zvýšením porodnosti.

Z dalších názorů panelistů bych asi zdůraznil následující: 1) je nutno na imigraci nahlížet i pragmatickou stránkou věci – např. do Německa přichází mnoho odborníků a kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou pro exportně orientované Německo nezbytní; 2) je jazyková schopnost sama o sobě předpokladem integrace? Nikoliv. Na získání jazykových schopností se musí podílet i přijímací společnost, musí zde být motivace. „Proč se učit Váš jazyk, když se s námi nechce nikdo bavit?“; 3) pro integraci je nejdůležitější co největší kontakt s většinou, ale zároveň zachování své vlastní kultury; 4) úspěšnost integrace je založena na cílech migranta. Migrant si musí uvědomit, zdali chce v hostitelské zemi zůstat trvale nebo nikoli. Jestliže zde chce zůstat pouze přechodně, poté nebude integrace úspěšná.

Byť jsem zastáncem imigrační a integrační politiky... uvědomuji si však, že tento svět není ideální. Ve všech společnostech existují jedinci či skupiny, které nechtějí, aby se příslušníci jiných států integrovali. Název konference je integrace, imigrace a sociální soudružnost, ale nevede tak trochu integrační a imigrační politika k sociální nesoudružnosti? Či nevedou již samotné debaty o nich k sociální nesoudružnosti, polarizaci či u některých domácích skupin k radikalizaci?

Oceňuji veřejné debaty na téma migrace a integrace, protože vedou k odtabuizování a hledání společných řešení (a že mohou být úspěšné jsem poukázal na případu Saint-Denis)... ale nemají tento negativní efekt? Existovala například v Nizozemsku před obdobím „debat“ (2000-2010) tak silně krajně pravicová strana jako je tam dnes?

Neprojevilo se to i v případě Šluknovského výběžku – když se začalo hovořit o nutné integraci, že to vedlo k částečné radikalizaci a polarizaci obyvatelstva?

Existuje zde vůbec způsob, jak se tomuto negativnímu efektu vyhnout?

(Omlouvám se za tak zestručněný obsah konference – témat a panelistů bylo mnoho – např. byla probírána i otázka imigrantů v SRN nebo problematika vietnamské komunity v ČR. Pokud by o tomto téma projevoval někdo větší zájem, mohu své zápisky oscannovat a zaslat na mail.)

Autor: Martin Gurín | pátek 17.2.2012 11:54 | karma článku: 7.45 | přečteno: 943x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Komisařka Jourová odolala útoku ČT, premiér Fico zařídil konec potravinového apartheidu

Ve středu večer jsem měl velký strach o naši paní komisařku z Bruselu, křehkou Věru Jourovou. Dostala se pod děsivou palbu moderátora ČT Borka - všem kulkám však odolala.

28.7.2017 v 12:07 | Karma článku: 25.49 | Přečteno: 1022 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

"Merklová horší než Hitler"

tak to zní titulní stránka Erdoganovi hodně a hodně blízkého tureckého deníku Yeni Vakit ze dne 25.7.2017 s fotografií paní kancléřky Angely Merklové, které na prsa Photoshopem nalepili Hackenkreuz.

28.7.2017 v 9:08 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 831 | Diskuse

Karel Januška

Dalíkovo odsouzení

Pan Dalík byl odsouzen k odnětí svobody. Odnětí svobody nařídil soud výrokem: „Občan Dalík se dopustil trestného činu. Proto bude zbaven osobní svobody v délce čtyř let.“

28.7.2017 v 3:59 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 1052 | Diskuse

Zdenek Horner

Povolit popírání faktů bez omezení?

Nepřestanu asi nikdy litovat, že jsme po listopadu 89 nedokázali zakázat komunistickou stranu. Zato jsou u nás zakázána a stíhána extrémně pravicová hnutí. I když někdy lze nesnadno odlišit, ke které straně spektra hnutí patří.

28.7.2017 v 2:50 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 772 | Diskuse

Alexander Bellu

Platíte víc za oběd? Poděkujte vládě

Za obědové meníčko dáte u nás, v téhle zemi, 94 korun. Jeho cena tak za poslední rok a dva měsíce vzrostla o 10 %. Jasně, na vině je spousta faktorů.

27.7.2017 v 17:21 | Karma článku: 32.32 | Přečteno: 1563 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1098
rozvojař; student politologie a mezinárodních vztahů (FSV UK); skeptik, ale s realistickým nadhledem; nestraník; milovník dochvilnosti, respektu, přiměřeného perfekcionismu, zlaté střední cesty, života bez dinosaurů a štěnic; a v neposlední řadě také milovník Jižní Koreje a kofunciánských hodnot, ale na druhou stranu hrdý Čech (budu se muset mít na pozoru před Moravisty).


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.