Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

S přímou volbou k problému duální legitimity

20. 07. 2012 19:17:50
Přímá volba prezidenta má vést údajně k tomu, že zaplní jistý demokratický deficit v českém politickém prostředí. Má se za to, že impetus k jejímu prosazení vychází z veřejnosti. Je tomu ale skutečně tak a přinese pouze odstranění demokratického deficitu jak se mnozí domnívají?

Pro jakékoli debaty, které se přímé volby prezidenta týkaly, byla příznačná absence reflexe. Neustále jsme se doslýchali, jaké pozitiva nám tato změna Ústavy přinese. Ale zmínil někdo někdy, že to může přinést i negativa? Tento náhled nám přinesli politologové. Bylo to poprvé, co politologická obec našla tak široce přijímaný konsensus a upozorňovala na negativní dopady chystané změny. Přesto však politici názor politologů (v otázce jejich výsostné profesní oblasti – tj. politickém systému) nevyslyšeli a mně už snad zbývá jen malý povzdech – zda tedy má přítomnost české politologické obce vůbec nějaký smysl.

V každém případě bych si dovolil shrnout ty nejdůležitější myšlenky a argumenty PROTI přímé volbě prezidenta. Především je to fakt, že v tradičně parlamentních demokraciích se k tomuto způsobu volby prezidenta přistupovalo jako řešení nějaké (systémové) nestability (např. Francie, Slovensko). V případě Slovenska to mělo vést k vyřešení osobních animozit mezi premiérem a prezidentem, které přecházely až za rovinu ústavnosti. Proč k tomu ale přistupuje Česká republika, když má relativně stabilní vládu s pohodlnou většinou?

Mnozí se snaží definovat politický systém České republiky pouze čtením Ústavy. Opomíjí tak historicitu, jakousi nepsanou Ústavu, která existuje paralelně vedle té psané a nejjednodušeji bychom ji mohli popsat jako politickou praxi a v českém prostředí i jako ústavní deviaci. Je to dáno tím, že čeští prezidenti měli historicky vždy silné postavení a tím pádem i vliv. Už samotná symbolika Pražského hradu, kde Prezident sídlí, vede k jakémusi zbožštění této funkce. A právě tato neústavní, tradiční pozice umožňovala často Prezidentům jít až za hranice vlastních, Ústavou daných pravomocí. Jako příklad bychom mohli vzít býv. prezidenta Havla, který odmítl jmenovat jakéhokoli velvyslance kdekoli, pokud oni nenominují jeho kandidáta do Washingtonu, nebo v nedávné době odmítnutí prezidenta Klause odvolat Alexandra Vondru z rezortu obrany.

Pokud se podíváme na problematiku duální legitimity v rámci parlamentního systému, pak vyvstává otázka – nevzniká zde potenciální konflikt o legitimitu mezi parlamentem a hlavou státu označovanou jako „prezident“? V mnoha parlamentních demokraciích (např. v České republice nebo na Slovensku) prezident nezískává pouze ceremoniální funkce, ale může naopak použít třeba suspensivní veto, nebo jmenuje ministry do jejich úřadů. Hlavní otazník a problém tedy spočívá v otázce: jak se změní rovnováha mezi vládou a prezidentem? Již za vlády Jiřího Paroubka jsme byli svědky vzdálené formy „kohabitace“, která spočívala zejména v oblasti zahraniční politiky, kdy premiér Paroubek tvrdil, že je to záležitost vlády a Prezident se musí tomuto směřování přizpůsobit, jinak nebude posílán do zahraničí. Dále to může být osoba, která byla lídrem strany a úspěšným premiérem a v zajetém kurzu bude chtít pokračovat, to znamená, že nový premiér z jeho politické strany mu (po jeho zvolení prezidentem) bude podřízen a navíc má prezident právo se účastnit jednání vlády – takže by ji mohl úkolovat.

Je zde také otázka – na co se budou kandidáti v kampani zaměřovat? Na co se je máme ptát? Mají nám předložit řešení ekonomické krize? Vždyť to přece není ani náplní prezidentské práce. Existují zde vážné obavy, že kampaň nebude souviset s výkonem úřadu prezidenta!

Na závěr bych chtěl dodat, že přímá volba prezidenta ve skutečnosti nezaplní stoprocentně demokratický deficit, neboť prezident nebude mít imperativní mandát, a navíc ani nevychází z vůle lidu! Vnutili nám ji totiž samotní politici a to jejich politickým excesem při minulé nepřímé volbě. Není tedy chyba na straně zákonodárců místo nepřímého způsobu volby prezidenta? Odpověď nechám na Vás.

Autor: Martin Gurín | pátek 20.7.2012 19:17 | karma článku: 6.22 | přečteno: 584x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Komisařka Jourová odolala útoku ČT, premiér Fico zařídil konec potravinového apartheidu

Ve středu večer jsem měl velký strach o naši paní komisařku z Bruselu, křehkou Věru Jourovou. Dostala se pod děsivou palbu moderátora ČT Borka - všem kulkám však odolala.

28.7.2017 v 12:07 | Karma článku: 25.49 | Přečteno: 1022 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

"Merklová horší než Hitler"

tak to zní titulní stránka Erdoganovi hodně a hodně blízkého tureckého deníku Yeni Vakit ze dne 25.7.2017 s fotografií paní kancléřky Angely Merklové, které na prsa Photoshopem nalepili Hackenkreuz.

28.7.2017 v 9:08 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 831 | Diskuse

Karel Januška

Dalíkovo odsouzení

Pan Dalík byl odsouzen k odnětí svobody. Odnětí svobody nařídil soud výrokem: „Občan Dalík se dopustil trestného činu. Proto bude zbaven osobní svobody v délce čtyř let.“

28.7.2017 v 3:59 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 1052 | Diskuse

Zdenek Horner

Povolit popírání faktů bez omezení?

Nepřestanu asi nikdy litovat, že jsme po listopadu 89 nedokázali zakázat komunistickou stranu. Zato jsou u nás zakázána a stíhána extrémně pravicová hnutí. I když někdy lze nesnadno odlišit, ke které straně spektra hnutí patří.

28.7.2017 v 2:50 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 772 | Diskuse

Alexander Bellu

Platíte víc za oběd? Poděkujte vládě

Za obědové meníčko dáte u nás, v téhle zemi, 94 korun. Jeho cena tak za poslední rok a dva měsíce vzrostla o 10 %. Jasně, na vině je spousta faktorů.

27.7.2017 v 17:21 | Karma článku: 32.32 | Přečteno: 1563 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1098
rozvojař; student politologie a mezinárodních vztahů (FSV UK); skeptik, ale s realistickým nadhledem; nestraník; milovník dochvilnosti, respektu, přiměřeného perfekcionismu, zlaté střední cesty, života bez dinosaurů a štěnic; a v neposlední řadě také milovník Jižní Koreje a kofunciánských hodnot, ale na druhou stranu hrdý Čech (budu se muset mít na pozoru před Moravisty).


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.