Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kam míří Česká republika?

13. 07. 2011 11:57:25
Měl jsem tu možnost si přečíst návrh Koncepce zahraniční politiky ČR a rád bych se vyjádřil k její údajné „pro-evropskosti“.

Již v prvních odstavcích Koncepce narazíme na konstatování, že „od skončení studené války se geopolitická situace ve světě mění a to v neprospěch Evropy“. S tím se nedá než souhlasit. Nicméně otázkou je, jestli vrcholná reprezentace ČR pochopila, jakými trendy se tato geopolitická situace mění a jakým způsobem má na ni Česká republika reagovat.

Mnoho zemí tohoto světa má velmi problematické umístění v rámci mezinárodního prostředí – některé jsou fakticky izolovány, některé slouží jen jako prvek vzájemné ekonomické spolupráce. To však není případ České republiky. Tato Koncepce jednoznačně narýsovala proud české zahraniční politiky a to „v rámci evropského integračního procesu, pevného euroatlantického spojenectví a bilaterálních vztahů“. Je proto zřejmé, že těmto třem tématům se bude Koncepce dominantně věnovat.

Koncepce se také na začátku věnuje rovnováhou mezi ambicemi a vizemi a reflektuje reálné možnosti ČR v mezinárodním prostředí. Je si totiž nutno uvědomit, že Česká republika je v rámci globálního pohledu státem malé velikosti, malého lidského, ale i vojenského kapitálu a ekonomikou, která nehraje na světových trzích dominantní roli. Na světě však existuje mnoho zemí, které splňují některé tyto faktory, a přesto hrají v mezinárodním prostředí velkou roli (Norsko, Tchaj-wan). Je to však pouze výsledkem jejich geopolitické polohy, pragmatičností, nebo spíše větší ambiciózností jejich hlavních politických činitelů? Na dvě z možných příčin českého neúspěchu odpovídá již samotná Koncepce – nedostatečně systematickým a efektivním fungováním zahraniční služby a zejména nekultivovaností vnitřního právního prostředí a politické kultury státu. Jedině jako důvěryhodný partner může ČR budit v zahraničí respekt a posilovat svou autoritu rovněž v bezpečnostní a ekonomické dimenzi zahraniční politiky.

Tato Koncepce však Českou republiku v mnoha oblastech podcenila, a v některých naopak přecenila. Jako například v otázce rozvojové spolupráce, když si Koncepce stanovila za úkol „(v rámci systému OSN) prosazovat taková opatření, která přispějí k včasnému, efektivnímu a transparentnímu naplňování Rozvojových cílů tisíciletí“. Je to zjevná iluze a mystifikace lidu, žijícího na pokraji chudoby. Bohužel podobnou rétoriku využívá více států, sliby však zůstanou nenaplněny. ČR jako by se však v této oblasti nedokázala rozhlédnout a nemusí to přehánět – stačí se podívat na severské státy nebo na Japonsko a vidět, jak sladké plody rozvojová spolupráce přináší, pokud se jednoznačně stanoví priority a reálné vize, které se uskuteční.

Podíváme-li se na otázku přílišné pro-evropskosti – je to téma poněkud diskutabilní. Pokud jde totiž o strukturu Koncepce, resp. oddíl multilaterální spolupráce, tak se Koncepce v první řadě zaměřuje na působení ČR v Organizaci spojených národů. Za ní však následuje Evropská unie, kterou naopak po stránce obsahové zjevně prioritizuje. A to nejen tvrzením, že „hlavním zájmem ČR je silná, jednotná a demokratická EU“, ale také, že „prioritou ČR je rovněž posilování bezpečnosti a obranyschopnosti Unie. K tomu slouží především vazby a spolupráce se Spojenými státy, které jsou jejím nejdůležitějším partnerem, s důrazem na budování strategického vztahu EU a NATO.“ Dovolím si z toho směřování usuzovat, že tvůrci Koncepce považují NATO za druhořadou organizaci, jejíž cílem je pouze ochrana EU, a proto je nutno s ní úzce spolupracovat.

Co se týče Ministerstva zahraničních věcí ČR, tak ji Koncepce zadává úkol „vytvářet podmínky pro aktivní vojenské a civilní zapojení ČR do aliančních misí a operací za hranicemi NATO ke zvládání krizí a upevňování stability v post-konfliktních situacích“. Uvádí také, že „ČR se bude účastí ve spojenecké misi NATO pod mandátem OSN podílet na stabilizaci Afghánistánu, upevnění jeho bezpečnosti a na podpoře hospodářského a sociálního rozvoje země.“ Můžeme z toho tedy usuzovat, že se v rámci stabilizace Afghánistánu nebudou počty vojáků působící na tomto území snižovat?

Koncepce dále zmiňuje bilaterální a regionální spolupráci, kde jednoznačně vymezuje vztahy s nejdůležitějšími globálně politickými aktéry. Na prvním místě nikoho nepřekvapí Spojené státy americké, kterého považuje za klíčového spojence České republiky – spíše ale na základě vděčnosti. Na druhém místě je uvedeno Rusko – u kterého chce vést politiku „dobrého partnerství“ zejména kvůli energetické bezpečnosti. ČR bude podle ní „nadále poskytovat podporu lidskoprávním aktivistům v Rusku a pokračovat v dialogu s ruskou občanskou společností“ – otázkou však je, jestli je to slučitelné s otázkou energetické bezpečnosti.

Chápu, že otázka energetické bezpečnosti je pro Českou republiku klíčová – proto se také začíná více orientovat na Kavkaz, zejména Ázerbájdžán, nebo diverzifikaci zdrojů, nicméně si myslím, že tohle je přesně jedno z nepochopení, resp. nezachycení světového trendu a to ve smyslu nástupu Čínské lidové republiky, 2. ekonomiky světa. Ta je totiž uvedena až na místě třetím – zejména v souvislosti s oblastí ekonomickou. Je to možná způsobeno odlišným vnímáním hodnot – ale z pragmatických důvodů zde není problematika Tibetu explicitně řečena.

Dalším nezachycením světového trendu je kladený význam pro zbylé členy uskupení BRIC(S) – Indie, Brazílie; popř. Jihoafrické republiky, o které není v Koncepci ani zmínka. Míru priority pro tyto státy jsem usoudil z umístění a „velikosti“ odstavce. Dále nesmíme zapomínat na ekonomické uskupení ASEAN, který začíná hrát v mezinárodním prostředí stále větší a větší roli a neměli bychom zaspat dobu a rozvíjet vztahy zejména s Viet Namem a Indonésií, jež budou jejími zjevnýmihlavními tahouny. Tradičně jedno z posledních míst patří Africe a jako by se tvůrci Koncepce nedokázali podívat za horizont pár let, nedostatečně vnímají obrovský potenciál tohoto kontinentu... Až si toho všimnou, bude pravděpodobně pozdě (ostatně čínská rozpínavost je zde zjevná již teď).

V rámci Koncepce nedopadlo nejlépe ani uskupení Visegrádská čtyřka (V4) – pojmenované jako „sousedé“. Zvláště vztahům s Německem bych věnoval trochu více prostoru, rozhodně více než otázce Východního partnerství.

Koncepce také tvrdí, že „ČR bude usilovat o to, aby se všechny země Blízkého východu a severní Afriky rozvíjely způsobem podporujícím stabilitu regionu. Výsledkem by měla být vzrůstající prosperita, posílená ekonomická integrace a lépe fungující politické systémy v sousedství EU“. Klíčovou otázkou však je – za jakou cenu? V otázce podpory lidských práv poté dodává „ČR bude využívat „své specifické zkušenosti s procesem společenské transformace i nenásilným odporem proti totalitnímu režimu“ - otázkou je, jestli je to model uplatnitelný na všechny případy. Někdy je podle mého názoru nutno využít síly nebo vývoji alespoň napomoci.

Naštěstí se neopomnělo i na hlubší rozvedení rozvojové spolupráce – která je podle mého pragmatického názoru – nedostatečná! Navíc jsou dle mého názoru prioritní i projektové země zvoleny naprosto nevhodně – jsou to sice země s dlouhou historií vzájemných vztahů s ČR, nicméně jsou dle mého názoru: 1) málo pragmatické (co nám mohou do budoucna nabídnout – maximálně potenciální nízké riziko přechodu k diktatuře a stabilitu v regionu), 2) pouze jeden africký stát (přitom Sahel je nejchudší oblastí světa). A otázka Palestinského autonomního území je v souvislosti s udržováním dobrých vztahů s naším partnerem Izraelem též diskutabilní.

Jadernou energii chápe ČR jako legitimní zdroj, který je v jejích podmínkách schopen do budoucna zajistit pokrytí narůstající spotřeby a zároveň značnou měrou přispět k naplnění vytýčených cílů v oblasti ochrany klimatu. Při rozvoji jaderné energetiky se ČR zasadí především o zavádění a posilování bezpečnostních standardů, a to jak u stávajících tak i u nově budovaných jaderných bloků“ – alespoň v tomhle se s Koncepcí shodnu.

Na závěr si ještě dovolím poznámku k otázce prezentace ČR v zahraničí - pokud hodlají političtí představitelé dělat šaška na domácí politické scéně a nejen tady, pak ať nečekají dobrou prezentaci ve světě, raději by měli prohloubit činnost např. s BRIC(S), vynaložit více finančních prostředků do roz. spolupráce nebo urovnat vztahy s Chilskou republikou.

Myslím, že klíčovou otázkou Koncepce zahraniční politiky není jestli je "proevropská" nebo nikoli, ale jestli zachytila současné mezinárodní trendy a jestli si zadala reálné cíle a zná nástroje, pomocí nichž těchto cílů dosáhne.

Autor: Martin Gurín | středa 13.7.2011 11:57 | karma článku: 7.36 | přečteno: 955x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Karel Januška

Úhel pohledu

V. Moravec se chystá na dnešní polední "objektivní" diskuzi v ČT. Pozval si předsedu ÚS p. Rychetského. Bude mne utvrzovat v tom, že žiji v právním státě. Mám o tom silné pochybnosti.

19.11.2017 v 9:20 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 235 | Diskuse

Martin Mařák

Babiš, Bartoš, Okamura & Filip.com

No a je to na talíři, skutečná pochoutka pro labužníky, bbof.com.cz je nová a nadějná státotvorná parta kluků a holek, co spolu dnes mluví napříč celou Pirate@EU byznys-komouš-národovec-Bay.

18.11.2017 v 22:57 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 1026 | Diskuse

Jan Dvořák

Finanční dopady oslav na prezidentské kandidáty

V pondělí by mohlo být pozdě, řekli si po pátečních oslavách 17. Listopadu bdělí strážci finanční průhlednosti prezidentských kampaní, a hned ráno osobně některé z uchazečů oslovili přímo v bydlišti.

18.11.2017 v 19:52 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 590 | Diskuse

Jindřich Pacovský

Stát (proč ne) jako firma

Už dlouho mě překvapuje, jak je ve značném procentu populace rozšířená přitažlivost výroku "vést stát jako firmu", který pochází od Andreje Babiše. Proč je tento požadavek pochybný?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.23 | Přečteno: 559 | Diskuse

Alena Stratilová

Jazyková bariera ve vlastních řadách a vlastním státě

Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Jením z mnoha důvodů, které jsou slyšet, a proč se bojíme přijmout a pomoci lidem odjinud. Mimo jiného je to i neznalost jazyka, paradoxně našeho rodného jazyka.

18.11.2017 v 18:08 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 423 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1098
rozvojař; student politologie a mezinárodních vztahů (FSV UK); skeptik, ale s realistickým nadhledem; nestraník; milovník dochvilnosti, respektu, přiměřeného perfekcionismu, zlaté střední cesty, života bez dinosaurů a štěnic; a v neposlední řadě také milovník Jižní Koreje a kofunciánských hodnot, ale na druhou stranu hrdý Čech (budu se muset mít na pozoru před Moravisty).


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.